Od rozdělení Německa uběhlo více než 50 let. Výstavu reflektující umění v obou částech rozděleného a od roku 1990 znovu sjednoceného Německa můžete navštívit v galerii Albertinum. Vstupenka na výstavu platí i na ostatní expozice jako např. do Galerie Noví mistři či na Sbírku soch a plastik.

Na celém světě existují už jen tři mayské rukopisy, z nichž pouze ten drážďanský je přístupný veřejnosti. Tento „Codex Dresdensis“ je uložen v Saské zemské a univerzitní knihovně. Až do května 2012 jej můžete vidět v rámci speciální výstavy věnovaná historii toho 3,56 m dlouhého rukopisu, který je tvořen 39 oboustranně popsanými listy, které byly původně složeny jako leporelo. Rukopis je spojen s 170 let starým sklem a proto velmi choulostivý na jakékoliv otřesy.

V roce 1739 přivezl do Drážďan knihovník Johann Christian Götze „mexickou knihu s hieroglyfickými figurami“, kterou získal pro Kurfiřtskou knihovnu ve Vídni. Alexander von Humboldt žádal, aby mohl část této knihy překreslit a publikovat ve vědecké literatuře. To se mu splnilo a jeho článek byl roku 1813 v Paříži zveřejněn. Až 40 let poté, v roce 1853 byl Drážďanský kodex identifikován v časopise Archeologická revue coby mayský rukopis. A o desetiletí později v roce 1863 byly nalezeny záznamy, které svědčili o původu rukopisu. Autorem těchto záznamů byl inkvizitor a yucatánský biskup Diego de Landa (1524-1579), jenž se účasnil pokřesťanštění Mayů. De Landa popisuje průběh autodafé dne 12. července 1561, při němž byly páleny mayské knihy: „Našli jsme velké množství knih s těmito písmeny a protože knihy neobsahovaly nic, co by bylo prosté pověr a ďábelských mámení, spálili jsme je všechny, čehož Indiáni hluboce litovali a želeli.“

Zajímavá výstava se koná v bývalé opravně aut zvané „Motorenhalle“, která byla v roce 2003 znovu otevřena jako výstavní síň. Nyní je toto místo svědkem netradičního projektu. V Drážďanech žijící americká umělkyně Janet Grau pozvala laiky, tj. lidi nezabývající se uměním profesně, do depozitářů Státních uměleckých sbírek v Drážďanech a nechala je vybrat si jeden z tamních exponátů pod heslem: „Sbírky jsou veřejné, tudíž nám patří. Tak tedy koukněme, co máme!“

Na fotografii vidíte "KnedloKolo" drážďanského výtvarníka Andrého Templa. Exponát zakoupil fond podporující mladé umělce, se nyní nachází v depozitáři Státních uměleckých sbírek v Drážďanech. Exponát byl vybrán jedním z laických kurátorů, kteří při přípravě této výstavy s Janet Grau spolupracovali.

Jako každý rok se obyvatelé a návštěvníci Drážďan se 13. února setkají při velkém happeningu proti xenofobii, extremismu a násilí a za tolerantní kosmopolitní a světu otevřené město. Akce se každý rok uskutečňuje v pamětní den bombardování Drážďan, při nichž před 66 lety zahynuly desetitisíce lidí, přičemž se velká část Drážďan ocitla v troskách. Společně vzpomenout na utrpení miliónů obětí druhé světové války a obětí nacismu. V rámci akce vytvoří obyvatelé města lidský řetěz kolem celého centra města. Do akce se může zapojit každý. Bílá růže, kterou demonstranti nosí, je symbolem protestu proti válce, rasismu, násilí a zneužívání 13. února extremistickými a antidemokratickými názory, ideologiemi a akcemi.

V roce 2012 se Drážďany prezentují jako světu otevřené město vědy a umění / Jubilejní výstava 500 let Sixtinské madony / 10. Drážďanská dlouhá noc vědy

FASCINUJÍCÍ IDEA. Při práci na Sixtinské madoně neměl Rafael Santi nejspíš ani ponětí, jakou závratnou kariéru tento obraz a především dva andělé v jeho dolní části v budoucnosti zažijí. Tyto dvě postavy se na celém světě staly vánočním symbolem a přispívají k šíření slávy drážďanských uměleckých sbírek.

V roce 2012 vzdávají Drážďany hold 500. výročí vzniku obrazu "Sixtinská madona". Před více než 250 lety získal kurfiřt August III. tento obraz od mnichů z kláštera San Sisto v Piacenze, aby jej mohl prezentovat ve svých uměleckých sbírkách v Drážďanech, kde je dodnes jedním z nejobdivovanějších exponátů. Legendy, kterými je tento obraz opředen, se staly předmětem vědeckého bádání. Výsledky těchto výzkumů jsou veřejnosti zpřístupněny v rámci nové jubilejní výstavy nazvané "Sixtinská madona. Rafaelův kultovní obraz slaví 500 let", která bude k vidění od 26. května do 28. srpna v galerii Staří mistři. www.skd.museum (DE/EN)

FASCINUJÍCÍ AKCE. Drážďany jsou proslulé svým bezprostředním vztahem k vědě a výzkumu. Ale nejen přítomnost či průmyslový věk přinesl do města na Labi nové technologie a vynálezy. Již v době Augusta Silného probíhal intenzivní výzkum, jehož výsledkem byl např. "míšeňský porcelán". To, že i dnes v Drážďanech žijí zvídaví lidé prahnoucí po poznání, dokazují rekordní počty návštěvníků každoroční Drážďanské dlouhé noci vědy. Každoročně využívají tuto jedinečnou příležitost nahlédnout do zákulisí výzkumných ústavů, laboratoří a světových vědeckých institutů tisíce návštěvníků. V roce 2012 se již 10. ročník této pravděpodobně největší populárně vědecká událost v Německu uskuteční 6. července. www.wissenschaftsnacht-dresden.de (DE / EN)

Většina saských památek má otevřeno i v zimě. Nejen Zwinger či drážďanský Rezidenční zámek, ale i např. drážďanské kasematy Festung Dresden (nacházející se pod Brühlovou terasou vedle postranního vchodu do galerie Albertinum), zámecký park Pillnitz, zámek Moritzburg s novou výstavou o filmu Tři oříšky pro Popelku, zámek Weesenstein nebo pevnost Königstein, všechny tyto památky zvou k zimní návštěvě a v mnohdy velmi romanticky zasněžené kulise okolní krajiny. Otvírací doby jsou někde sice kratší než v letní sezóně, ale většina památek je přesto otevřena denně.

Gerhard Richter je jedním z nejznámějších současných žijících výtvarníků. Proslavil se svými fotorealitickými obrazy i abstraktní tvorbou. V Drážďanech má Richter navíc zvláštní postavení, 9. února 1932 se tu narodil. V galerii Albertinum našla řada jeho děl své trvalé místo.

U příležitosti oslavy 80. narozenin tohoto umělce pořádají Státní umělecké sbírky v budově Lipsiusbau naproti galerii Albertinum výstavu Richterovy umělecké sbírky předloh ATLAS, která skýtá jedinečný náhled na dosavadní umělcovu tvorbu.

Před zhruba čtyřmi desetiletími začal Richter sbírat, kategorizoval a revidovat náměty pro své malby. Ve složkách a zásuvkách uchovával v šedesátých letech zprvu tyto předlohy svých maleb. Po pěti letech sbírání fotografií, reprodukcí a skic, začal tyto předlohy třídit a řadit na kartonových tabulích. Postupně si začal všímat umělecké kvality těchto svých souborů. V roce 1972 představil své zarámované předlohy v Muzeu umění Hedendaagse v Utrechtu, tehdy poprvé pod názvem ATLAS. Od té doby se konvolut rozrostl z 343 na 783 tabulí s více než 8.000 jednotlivými motivy.

Sbírka ATLAS tak trvale doprovází, komentuje a rozšiřuje umělecké dílo Gerharda Richtera, který řazením motivů vytváří vlastní pohled na řadu témat a otázek. Richter nereflektuje jen vlastní práci, ale i každodenní svět obrazů, který dokumentuje mnoha tisíci vlastních fotografií. K této své technice si Richter v roce 1986 poznamenal: "Vidím nespočetné krajiny, fotografuji sotva jednu z 100.000 a maluji sotva jednu ze 100 vyfotografovaných." Všechny nenamalované fotografie však skýtají jakoby nekonečný proud námětů pro budoucí práci. A skutečně použil Richter pro některé obrazy více než deset let staré náměty z ATLASU. Výstavu doprovází i umělcova kniha ATLAS, v níž jsou tyto tabule zobrazeny a vytváří tak další nelineární možnost pohledu na Richterovu tvorbu.