Tak "Sbírka soch a plastik" a "Noví mistři" mají opět střechu nad hlavou. "Drážďany jako metropole umění jsou díky nově otevřenému Albertinu opět kompletní." Takto výstižně to formuloval saský premiér Stanislaw Tillich ve svém slavnostním projevu u příležitosti znovuotevření této jedinečné drážďanské galerie, v níž se nacházejí díla z období 19.-21. století.
Celoroční vstupenka do všech 14 muzeí a galerií Státních uměleckých sbírek Drážďany je skvělou příležitostí jak si cenově výhodně a hlavně pohodlně a bez spěchání prohlédnout světově významné sbírky umění. S touto vstupenkou máte přístup na všechny výstavy umění ve Zwingeru, na všechny výstavy moderního umění v Albertinu a v budově Lipsiusbau, na veškeré výstavy v Rezidenčním zámku (kromě Historické Zelené klenby), včetně výstupu na zámeckou věž Hausmannsturm v letní sezóně a včetně sbírek pokladů v Nové Zelené klenbě či v Turecké komoře. V Sasku tato vstupenka platí také do vlastivědného muzea v Herrnhutu a do muzea GRASSI v Lipsku. Vstupenka platí dokonce i na veškeré dočasné a speciální výstavy ve všech zmíněných institucích. Pro milovníky umění je nepochybně vhodným dárkem.
Vstupenka je nepřenosná na jinou osobu a je nutné na ní vyplnit jméno a datum narození. U vstupu platí pouze s platným cestovním pasem či občanským průkazem. K dostání je například u pokladny ve Zwingeru, v Rezidenčním zámku či v Albertinu. Děti a mládež do 16 let mají do jmenovaných muzeí a galerií po předložení pasu či občanky vstup zdarma.
Ať už tomu budete či nebudete věřit, je v Drážďanech více než 310 mostů a mostků, které se klenou nejen nad řekami, říčkami, potoky i potůčky, ale i nad ulicemi, údolími či nad železnicí. Řeka Labe je v Drážďanech přemostěna devětkrát. Dva další mosty se nachází ve výstavbě. Na druhý břeh Labe se můžete na čtyřech místech dostat také přívozem.
První díl seriálu o drážďanských věžích, jež jsou přístupné pro veřejnost, bude o věži kostela Kreuzkirche. Další tři díly pojednávají radniční věži, kupoli kostela Frauenkirche na náměstí Neumarkt a věži Dreikönigskirche na pravém břehu Labe ve čtvrti Neustadt.
Kostel svatého Kříže "Kreuzkirche" stojí v jihovýchodním rohu náměstí Altmarkt. Z 92metrové věže tohoto evangelického kostela uvidíte Drážďany jak na dlani. Vchod na věž je v interiéru kostela, kde se také kupují vstupenky a výstup je mírně dobrodružný a vcelku fyzicky náročný. Odměnou za tento výkon ale bude nádherný výhled je především na celý vánoční trh Štrýclmarkt na náměstí Altmarkt. Věž kostela měla při bombardování Drážďan v únoru 1945 jako jedna z mála památek štěstí a zůstala zachována. Kostel byl zničen, znovu vystavěn a vysvěcen v roce 1955. Jeho vnitřní výzdoba však zůstala velmi strohá. Věž tohoto evangelického kostela zdobí o vánocích svítící kříž a v jejím interiéru můžete spatřit klasickou ochranovskou adventní hvězdu. Tento kostel je domovem církevního chlapeckého pěveckého sboru Dresdner Kreuzchor a pravidelně o vybraných sobotách tu můžete nešpory, které tento sbor hudebně doprovází.
Voda je nejen životadárná a k životu nezbytná tekutina, ale také obdivuhodný materiál k vytváření uměleckých děl. O tom se v Drážďanech ví již od pradávna. Zejména baroko z této obdivuhodné skutečnost dokázalo vytěžit maximum. Maximum krásy, maximum okázalosti a maximum radosti a hravosti se světelnými efekty padajících kapek a jejich třpytu proti slunci či blankytně modré obloze. Jen v samotném barokním areálu Zwinger byste napočítali přes dvacet kašen a vodních her. V celých Drážďanech jich najdete přes tři sta. Většinou jsou to barokní skvosty, ale lze objevit i fontány secesní, a též historické kašny a studně, které jsou mnohem starší. Již v roce 1556 měly Drážďany 36 kašen zajišťujících zásobování města pitnou vodou. Nejstarší dochovaná studna je Queckbrunnen (najdete ji za divadlem - na konci ulice Theaterstrasse asi 50 metrů doleva).
Nová věcnost - malířství dvacátých let 20. století. Od Dixe po Quernera. Dočasná výstava drážďanské galerie „Noví mistři“.
Chladná distance a ostrá preciznost. Kousavá ironie kombinovaná s dokonalostí a elegancí starých mistrů, deziluze z doby Výmarské republiky. Tak lze asi nejstručněji charakterizovat malířský směr „Nová věcnost“, který je od začátku října do začátku ledna 2011 prezentován v budově Lipsiusbau. Najdete tu díla jeho nejvýznamnějších představitelů, kterými jsou George Grosz, Otto Dix, Conrad Felixmüller, Otto Griebel a Bernhard Kretzschmar.
Se šokující ostrostí a zřetelností jsou na nich zachyceny dělnické děti, maloměšťáci, zmrzačení váleční veteráni, prostitutky. Krédem zástupců tohoto stylu bylo nastavit společnosti zrcadlo a vidět věci tak, jaké jsou. Takový je i známý obraz rodičů Otty Dixe, který je jedním z nejznámějších obrazů této výstavy, na níž jej zapůjčilo umělecké muzeum ve švýcarské Basileji. Máte-li rádi moderní umění a zajímáte-li se o jeho dějiny, pak na tuto výstavu prostě musíte. K tématu „Nová věcnost“ je možno zakoupit také obsáhlý katalog s díly více jak 80 umělců.
Mozartova kašna se nachází v parku Bürgerwiese (vzadu za Muzeem hygieny, směrem do centra resp.směrem k hlavnímu nádraží tj. na jihozápad) a není lehké ji najít. V roce 1907 ji navrhl a vytvořil berlínský sochař Hermann Hosaeus. Kolem Mozartova pamětního kamene tancují tři zlaté ženské postavy - a protože jsou jen velmi spoře oděny, nemůže to být nikdo jiný než umělcovy múzy. Tyto tři alegorické postavy jsou tři grácie resp. tři vlastnosti: půvab, rozvernost (veselí) a vážnost, německy pak "Anmut", "Heiterkeit" a "Ernst", které jsou nedílnou součástí Mozartovy hudby.
Strana 1 z 3
